Základní principy výcviku psa

Jak je patrné z většiny mých příspěvků, tak v podstatě vše, co psa učíme, má určité společné principy. Tyto principy jsou vesměs neměnné. Mění se pouze jejich aplikace, kterou přizpůsobujeme jednotlivým povelům. Pokud tyto principy pochopíme, není potřeba zjišťovat konkrétní metodiky a postupy, jak daný povel psa naučit, ale stačí se principy naučit aplikovat. Když  budeme principy znát a budeme vědět, jak je aplikovat, dokážeme psa naučit v podstatě cokoliv. Metodiku si vymyslíme a na základě principů ji aplikujeme na konkrétní případ.

  

Princip č. 1 - Komunikace

Obecně platí, že psovi musíme jednoduše a srozumitelně vysvětlit, co po něm chceme. Když nakonec pes pochopí, co se mu snažíme ukázat, tak postupně dané akci začneme přiřazovat povel (určité heslo nebo označení dané akce). Tím se v podstatě vytváří určitý "jazyk", prostřednictvím kterého se psem komunikujeme. Je to takový kompromis  -  my se učíme mluvit jeho řečí a psovi se naopak snažíme vysvětli jazyk, kterým mluvíme my. Ani jednoho ale nelze stoprocentně dosáhnout, takže vytváříme takovou střední cestu. Jakýsi třetí jazyk, který je kombinací obou. Trocha toho našeho a trocha toho psího.

  

V této fázi vysvětlování je potřeba se obrnit trpělivostí a zachovat klid. Na psa nevyvíjet žádný nátlak a trpělivě hledat způsob, jak psa dostat do polohy, kterou po něm vyžadujeme. V této fázi psa nijak netrestáme. Pes ještě neví, za co by korekce byla. Byl by jen zmatený, dostával se do stresu a už by s námi cvičit nechtěl. Pozor taky na psychický nátlak! Ten si často ani neuvědomujeme. Nicméně po několikátém nezdařeném pokusu často měníme intonaci hlasu. Z vlídného slova se postupně stává spíše vrčení různých hesel, kterým pes nerozumí. Přestože psa netrestáme, pes začíná pociťovat naší nervozitu, začíná být sám nervózní a jde "do útlumu". Dejte si tedy pozor i na nevědomý psychický nátlak. Pes by v této fázi výcviku měl cítit jen hru a žádný stres.

  

V této fázi byste psa měli naučit, co po něm chcete, a k dané akci přiřadit příslušné heslo - povel. Psovi tak vlastně říkáte, když řeknu "něco", chci abys udělal "něco".

  

Princip č. 2 - Aristokracie

Pes ale musí poslouchat vždy. Nejen když se mu zrovna chce, ale i tehdy, kdy by mnohem radši dělal něco jiného. Psovi tedy potřebujeme vysvětlit, že jazyk, který jsme mu vysvětlili, není jen legrace, ale že ten jazyk je závazný a to, co řekneme, platí.

Zde si musíme uvědomit, že psi neznají demokracii. Ve smečkách vlků a následně i psů funguje jasná hierarchie. Jeden je ve smečce výše postavený a druhý je ve smečce na nižší pozici. Já respektuji jednoho a ten druhý respektuje zase mě. Mezi psy nefunguje jakákoliv rovnost hlasu nebo něco podobného. Funguje zde jednoduché pravidlo. Buď si pánem ty a nebo jsem pán já. Není to přitom nic špatného. Psi to nevnímají jako nějakou újmu. Je to jediný systém, který mají a který chápou. Proto i v tomto systému dokážou milovat a bojovat jeden za druhého. V tomto systém jsou sice svými soupeři, ale zároveň i svými kamarády. Denně bojují o přežití bok po boku. Pouze respektují to, že ten silnější má rozhodující slovo. 

Bohužel někteří lidé toto nechtějí pochopit. Psy polidšťují a v hierarchii rodiny (což je pro psa smečka), je staví na svojí roveň. Pes ale tento systém nezná a situaci řeší jednoduše: "Jestliže nejsi pánem ty, pak jsem pánem já." Psovi to ale nemůžeme mít za zlé. Tak to prostě je. Jejich hlava systém demokracie nezná. Zná pouze aristokracii. Proto takovéto chování některých lidí může vést k velkým problémům. Problémům začínajícím s neovladatelností psa a končícím ještě mnohem hůř. Lidé si za to přitom v 99 % můžou jen a jen sami.

  

Výše je popsaná pouze základní idea a hlavní myšlenka jednotlivých principů. V dalších příspěvcích se pokusím jednotlivé principy blíže popsat a aplikovat na nějakou konkrétní situaci.

Krátkodobé odložení

Krátkodobé odložení (neboli také odložení za pochodu) rozlišujeme ve třech polohách: v sedě, v leže a ve stoje. Přestože všechny polohy mají něco do sebe, tak my si vysvětlíme pouze odložení v sedě a v leže.

Nejprve si tedy řekneme, co vlastně chceme psa naučit. Při chůzi u nohy, kdy jde pes po naší levé noze rameny zhruba v úrovni pomyslné osy našeho těla (nepředchází a ani nezaostává), by měl být pes schopný na příslušný povel zaujmout jednu ze tří poloh. Za naší stálé chůze by tedy na příslušný povel měl pes zůstat na místě a to buď v sedě, v leže anebo ve stoje, podle toho, jaký povel dostane zadán. To vše by měl pes zvládnout bez jakéhokoliv zastavení nebo zpomalení psovoda. Po zadání povelu tedy psovod pokračuje dál v přímém směru a vzdaluje se od odloženého psa.

Pokud jste si pořádně přečetli a se psem natrénovali povel "lehni", o kterém jsem psal už ze začátku, tak by pro vás odložení v leže nemělo být problémem v podstatě už dnes. Jednoduše nedáte povel "lehni" tehdy, když je pes od vás vzdálen, ale dáte povel v momentě, kdy jde (na povel "k noze") u vaší nohy. Pokud jste povel "lehni" natrénovali se psem pořádně, pak pes pravděpodobně zaujme polohu správně i v tomto případě. Maximálně budete řešit detail upřesnění této polohy, aby si pes lehal přesně v ose chůze a okamžitě.

Metodika výcviku poloh v sedě a v leže je téměř stejná. Proto dnes vysvětlím pouze metodiku polohy v sedě. Věřím, že polohu v leže pak dokážete lehce odvodit už sami a případné nedostatky, které jste nedořešili už při nácviku povelu "lehni", zvládnete dotáhnout do konce.

Začneme tedy opět v základní poloze se psem sedícím u levé nohy. Psovi zadáme povel "k noze" a rozejdeme se v přímém směru konzistentní, relativně rychlou chůzí. Po několika krocích se zastavíme, dáme psovi povel "sedni" a odcházíme dál v přímém směru. Psa neustále sledujeme, abychom jeho případnou změnu polohy byli schopni opravit. Pokud pes v poloze vydrží, následuje pochvala a odměna. Pochvala se zde ale liší podle toho, zda je jako odměna pamlsek nebo hračka. V případě, že trénujete s odměnou v podobě hračky, psa pořádně pochválíte ("výborně" nebo "dobře") a zároveň mu hračku hodíte tak, aby letěla za něj. Díky tomu pes nemá tendenci se zvedat z polohy předčasně. Odměna ve formě hračky tedy letí vždy za psa. Pokud cvičíte na pamlsky, tak se bez jakékoliv pochvaly otočíte, vrátíte se zpět k psovi, kterého obejdete, zařadíte se po jeho pravé straně tak, aby se dostal pes zpět do základní polohy, narovnáte se, napočítáte jednadvacet a psa pochválíte, odměníte a uvolníte.

Co když se psovi cvik nepovede? V první řadě neodcházíte od psa dokud polohu nezaujme tak, jak má. Pokud polohu zaujme, tak už by neměl mít problém z odchodem od psa. To už byste měli mít natrénováno z minula (viz článek "Odložení - výdrž v polohách v sedě a v leže s odchodem od psa"). Pokud by se pes ale přeci jen zvedl, jednoduše ho opravíme a zase se vzdálíme na místo, kde jsme byli, když se pes z polohy zvedl nebo když zaujal jinou nesprávnou polohu. Cvik se pak pokusíme dokončit. Obdobně postupujeme v případě, že pes změní polohu při našem návratu. Ani zde změnu netolerujeme. Pokud jsme psa museli opravit, tak psa po dokončení cviku sice pochválíme, ale neodměňujeme. Odměňujeme pouze za správně provedený celý cvik.

Když pes zvládne tuto fázi, začneme pomalu zkracovat domu zastavení. Jinými slovy se snažíme dát povel "sedni" za chůze a nezastavit se. Vždy si ale kontrolujeme, zda pes polohu zaujal přesně a rychle. Pokud ano, nemusíme se zastavit a pokračujeme v chůzi ještě pár kroků a následně psa pochválíme a odměníme (viz výše). Pokud by pes polohu nezaujal, nemá cenu se snažit odejít, když si pes ještě nesedl, ale pouze se nějak podivně krčí a pomalu si sedá na zem. Zkrátka vždy počkáme, až pes polohu zaujme přesně. Pokud polohu zaujímá pomalu, můžeme psa zrychlit plácnutím přes zadek.

Obdobně jako při jiných cvičeních platí:

- při vysvětlování cviku psa pouze trpělivě opravujeme, až když pes jasně ví, co po něm chceme, může přijít korekce

- po korekci, když se pes vrátí do polohy, do které má, psa vždy pochválíme ("dobře"), tím psovi říkáme: "to jsem po tobě chtěl"

- odměňujeme pouze za správně provedený celý cvik

- cvik postupně ztěžujeme tak, že ho dělám v náročnějším prostředí

Dlouhodobé odložení

S tím, co jsme si řekli v minulých příspěvcích, můžeme začít trénovat odložení tak, jak jsme si je shrnuli na samotném začátku kapitoly týkající se odložení.

Dlouhodobé odložení používáme tehdy, když se od psa vzdalujeme na delší dobu (například odložíme psa před obchodem) a víme, že se k němu budeme vracet. Tehdy doporučuji používat povel "zůstaň".

Psa nejprve ze základní polohy (po vaší levé noze) položíme povelem "lehni". Následně dáme psovi povel "zůstaň" a otevřenou dlaní levé ruky "orazítkujeme" čelo psa. Když říkám "orazítkujeme", myslím tím, že psa lehonce klepneme otevřenou dlaní do čela. Jde v podstatě o posunkový povel navíc, který nám pomůže psa ujistit, že má zůstat na místě, než se k němu vrátíme. Je to takový rituál, který psovi usnadňuje pochopit daný povel. Až pes povel bude stoprocentně chápat, můžeme si pak vybrat, jaký povel použijeme. "Zůstaň" pak ani nemusíte vyslovit. Pokud byste se ale chtěli věnovat sportovní kynologii nebo dělat se psem zkoušku, tak tento posunkový povel nepoužívejte! Je to povel navíc, který není v hodnocení žádoucí. V běžné praxi je ale relativně užitečný a proto ho zde popisuji. 

Po zadání povelu "zůstaň" odcházíme od psa do vzdálenosti, kterou pes bezpečně vydrží. Vydržíte několik minut (pokud možno opět tak, aby to pes vydržel) a ke psovi se vrátíte. Při návratu ke psovi ho vždy obcházejte tak, abyste ho měli stále po levé straně těla, až se k němu zezadu zařadíte opět do polohy, kdy pes leží podél vaší levé nohy. Než psa pochválíte, nezapomeňte si v duchu říci "jednadvacet" a teprve potom psa pochvalte a odměňte.

Samozřejmostí je, že pokud by se pes z odložení kdykoliv zvedl, tak následuje korekce (nyní už relativně razantní) a oprava (obdobně jak bylo již popsáno).

Pokud pes cvik zvládá, můžete začít cvik ztěžovat. Pes by měl být schopný zůstat odložený na daném místě, když si kolem hrají psi a pes vás nevidí. To vše klidně i několik minut nebo třeba (pokud chcete být nároční) i hodin. Postupně tedy cvik můžete ztěžovat například tak, že okolo psa budou chodit cizí lidé, běhat cizí psi anebo v dálce něco třeba bouchne. Vždy si ale dejte pozor, ať se psovi nestane nic špatného v době vaší nepřítomností. Pamatujte tedy například, že ve městě může kdykoliv přijít agresivní pes a těchto situací se vyvarujte.

Podle toho, na jak náročné podmínky psa připravíte, si budete moci být jistí, že pes povel splní a nikam neuteče.

Odložení - výdrž v polohách v sedě a v leže s odchodem od psa

Když už pes zvládne bez problémů vydržet v dané poloze ("sedni" nebo "lehni"), můžeme pomalu začít trénovat odchod od psa. Metodický postup je pro polohy v sedě a v leže velmi podobný, takže ho stačí vysvětlovat pouze pro jednu z těchto poloh. Lehce náročnější je pravděpodobně poloha v sedě a proto si celý postup vysvětlíme na ní. 

Psa povelem "k noze" posadíme do základní polohy podél naší nohy. Buďte důslední i zde. Dávejte si tedy pozor, zda pes i povel "k noze" vykoná tak, jak má, a kdyby náhodou ne, neodkládejte opravu cviku. Pokud pes na 100 % neovládá tuto polohu, neměli byste se pokoušet dostat dál ve výcviku. V tomto případě nejde o souslednost cviků. Jde ale o autoritu. I povely, které psovi dáváme před tím, než se dostaneme k nácviku samotného cviku, který chceme řešit, bychom měli důsledně opravovat. Pokud chyby ignorujete, podkopáváte si svoji vlastní autoritu. Výsledek celého cvičení pak může být negativní i když si myslíte, že v samotném odložení jste udělali pokrok. Buďte tedy detailisté. Pokud máte pocit, že byste se k samotnému odložení nedostali, tak nedávejte povel "k noze", ale situaci vyřešte třeba tak, že psovi dáte povel "sedni" (který by už přeci jen měl znát) a k psovi se zařadíte vy. Tímto způsobem se dostanete do základní polohy rychle a bez případného podrývaní své autority při ignoraci chyb psa v předešlém cviku. Toto neplatí pouze v tomto případě, ale při jakémkoliv cvičení. Psa nezapomeňte pochválit po správném vykonání prvního cviku ("k noze" nebo "sedni"), abyste jasně oddělili, kdy začínáte dělat něco nového a psa nepřipravili o pochvalu za správně provedený cvik. 

Když pes sedí u vaší levé nohy, řekněte povel "sedni" (v případě vašeho přiřazení ke psovi povel klidně zopakujte) a postavte se přímo před psa - čelem k němu. Ne moc daleko a ani moc blízko, cca 20 cm od jeho čumáku. V duchu napočítejte do tří a zařaďte se zpět do základní polohy vedle psa po jeho pravém boku (vaší levé noze). Pokud pes toto vydrží, moc ho pochvalte, pohlaďte, odměňte a uvolněte ("volno"). Dávejte si pozor na to, abyste psa nechválili moc brzo. Nechvalte psa, když si před něj stoupáte, ani když před ním stojíte, a hlavně ne, když se vracíte zpět do polohy. Psa pochvalte až když jste zpět ve výchozí poloze (narovnaní). Většinou se lidé neudrží a psa začnou chválit už při návratu do základní polohy. Pomáhá proto se nejprve zařadit, narovnat, podívat se před sebe (psa sledovat periferním viděním a ne přímým pohledem) napočítat jednadvacet a pak psa pochválit. Tato vteřina většinou pochvalu dostane do správného načasování. Pokud to takto nebudete dělat, pes se vám bude z polohy zvedat už při vašem návratu a to je špatně. 

Takhle vypadá postup, když se psovi cvik povede. To se ale určitě nestane na první pokus. Většinou se vám pes zvedne v momentě, kdy uděláte první krok. Tehdy následuje "fuj" nebo "ne" (podle toho, co používáte), psa bez povelu opravíte (posadíte zpět do polohy přesně tak, jak byl) a pokusíte se celý cvik dokončit. Takhle psa můžete opravovat x-krát, než se vám vůbec podaří před psa postavit. Buďte tedy klidní, trpěliví a psa pouze opravte (zatím bez korekce). O to víc se pak radujte, když se to psovi povede, a dejte mu to najevo při pochvale. 

Když pes zvládne tento první krok, tak celý proces můžete postupně ztěžovat. Místo postavení se před psa, ho můžete obejít kolem dokola. Nejprve jednou, pak třeba i dvakrát. Když zvládne tuto změnu, postavte se opět před psa, ale o krok dál. Příště si stoupněte o tři kroky dál a přespříště o čtyři. Postupně tak vzdálenost prodlužujte. Podobně, jak se zvedá náročnost cviku (větší vzdálenost a delší časová prodleva), se zvedá i korekce v případě, kdy pes polohu opustí. Už psa pouze neopravíme, ale provedeme korekci. Jak pes začíná chápat o co jde, tak se zvyšuje i razantnost korekce. Nejprve totiž pes nezůstal v poloze, protože nevěděl, co po něm chceme, není tedy důvod pro korekci. Když už ale ví, co po něm chceme a stejně se zvedne, musíme mu ukázat, že povel nejenže vykonat může, ale dokonce musí.

Při nácviku odložení vždy platí zásada, že je lepší cvik ztížit pouze tak, aby ho pes zvládl udělat a vy jste ho mohli na konci pochválit. Jinými slovy, pokud psa musíte desetkrát opravit, postupujete moc rychle. Výjimkou je úplný začátek, kdy pes nic nechápe. Tam tato situace může nastat. Proto taky psa v této fázi pouze opravujeme bez jakékoliv korekce a stresu. Je tedy lepší se vzdalovat po krůčcích a čas prodlužovat pouze po troškách, než si hned stoupnout deset kroků vzad. Když už pes chápe, co má dělat, začneme opravu doprovázet korekcí. Pokud to uděláme tímto způsobem, pes nebude frustrovaný z korekce, protože přesně ví, za co korekce přišla. Příště se tak korekci vyhne tím, že povel uposlechne. Frustrace by přišla v případě, že bychom ho potrestali za něco, co nechápe.

Odložení - výdrž v poloze v leže

Obdobně jako jsme psovi vysvětlovali, že musí setrvat v poloze v sedě u vaší nohy, tak psovi vysvětlíte polohu "lehni" podél vaší levé nohy. Při poloze lehni si musíme ale dát pozor na to, aby si pes lehal tak, jak má.

Ze základního postavení (pes sedí těsně vedle vaší levé nohy) psa chceme položit tak, aby ležel rovnoběžně ve směru vašeho těla. Zásadní je, aby se pes neplazil dopředu, nelehal si napříč přes vaše špičky, nelehal si na jedno ze stehen zadních běhů anebo se vedle vaší nohy neválel na boku. Takové chovaní se vyplatí vždy opravit tak, aby pes ležel podle levé nohy tak, jak má.   

Při vyslovení povelu "lehni" pouze periferním viděním kontrolujeme, zda pes povel vykonal tak, jak měl. Pokud ano psa pochválíme a odměníme ho. Dáváme si pozor, abychom psa pochvalou nezvedali. Hladíme psa od krku k zadku, čímž ho spíše "uzemňujeme" a odměnu mu nedáváme do pusy, ale na zem mezi jeho packy. Tak si ji pes sežere v leže a nemá tendenci se zvedat. Pokud by se pes přeci jen zvedl, řekneme důrazně "fuj" a psa vrátíme, bez dalšího opakování povelu, zpět do polohy v leže podél naší nohy.

Psovi jednotlivé polohy teprve vysvětlujeme. Proto si je v této fázi potřeba udržet klid a trpělivost. Psa bez zbytečného nátlaku opravit a vrátit do polohy, kterou po něm vyžadujeme. Pokud se vám psa nedaří do polohy v leže vrátit "něžně", chytněte vodítko těsně u obojku a škubnutím za obojek směrem k zemi psa položte. Vysvětluji to proto, že hodně lidí má tendenci na psa shora tlačit. Nejen, že to pravděpodobně nedělá moc dobře páteři psa, ale je to navíc i kontraproduktivní. Pes zákonitě proti tlaku reaguje tlakem a vzpírá se zpět vzhůru. Škubnutí vodítkem směrem od krku k zemi je mnohem efektivnější a pro psa i lepší korekcí.   

Pokud si pes lehá tak jak má, můžeme postupně natahovat výdrž. Naprosto obdobným způsobem jako u polohy sedni. Hlídáme si postavení těla, abychom se nad psa nenakláněli a psa sledujeme periferním viděním. Pokud pes povel vykoná tak, jak má, pak s pochvalou vteřinu počkáme (v duchu napočítáme jednadvacet) a s tímto drobným zpožděním psa pochválíme. Psa ale pouze pochválíme. Neuvolňujeme ho z polohy. Pes by měl tedy i po pochvale zůstat ležet. Pokud se začne zvedat, s důrazným "fuj" psa opravíme. Pokud v poloze vydrží, postupně se narovnáme, napočítáme do tří a psa opět pochválíme. Interval postupně natahujeme. Vždy po několika opakovaní pochvaly za výdrž v dané poloze, psa s pochvalou a odměnou uvolníme a necháme "odpočinout". Se psem si buď pohrajeme nebo ho necháme proběhnout, než se ke cvičení výdrže opět vrátíme.  

Odložení - výdrž v poloze v sedě + pozornost psa

Než si řekneme, jak psovi vysvětlit, aby setrval na místě, tak ho potřebujeme naučit, aby setrval v polohách, které mu určíme. Jinými slovy, pokud dáme psovi povel "lehni" (respektive "sedni"), pes by měl v poloze zůstat, dokud ho neuvolníme nebo dokud nedáme další povel. 

Začneme opět ze základního postavení. Na povel "k noze" by se měl pes umět přiřadit k levé noze (viz Chůze u nohy - první váze). Pes (na vodítku) tedy sedí po našem levém boku těsně u naší nohy a jeho ramena jsou na úrovni našich kolenou.  Při nácviku si hlídáme polohu našeho těla. Jsme narovnaní a nad psa se nijak nenahýbáme. Psa nejprve potřebujeme naučit, aby v poloze "sedni" bez problémů vydržel i delší dobu. Zatím tedy trénujeme pouze výdrž v základním postavení. S povelem "k noze" by měl pes ideálně sedět u nohy a sledovat psovoda a ne okounět po okolí. Pokud pes vstane nebo si lehne, následuje důrazné "fuj" a oprava psa (bez jakýchkoliv dalších povelů zpět do základní polohy). Pokud pes kouká okolo a nevěnuje nám pozornost, tak klidně vyčkáme, dokud jeho pozornost (pohled do našich očí) nezískáme. Zprvu můžeme čekat dlouho, takže to chce hodně trpělivosti. Psa ale nijak neupozorňujeme. Pokud pes sedí u nohy, jednoduše jen čekáme, až se na nás podívá. Kdyby při čekání změnil polohu, pouze psa s doprovodným "fuj" opravíme. Dříve nebo později se pes z polohy bude chtít dostat. Pokud mu nedovolíme jen tak odejít (při změně polohy ho opravíme), tak začne hledat oporu u nás (u psovoda) a podívá se nahoru, co že to tedy vlastně po něm chceme. V ten moment, kdy se pes podívá nahoru do našich očí, psa pochválíme, odměníme a uvolníme slovem "volno". 

Ani uvolnění "volno" neopakujeme! Řekneme ho jen jednou a odejdeme z místa. Na psa nevoláme ani mu nedáváme jiné povely. Pes dost možná nebude vědět, co "volno" znamená a zůstane sedět. Dříve nebo později se ale sám zvedne. Tím, že ho neopravíme a nevrátíme zpět do polohy, mu jasně říkáme, že po uvolnění slovem "volno" si může dělat, co chce. Bude mu to chvíli trvat. Pokud ale cvičení budete opakovat, pes to dříve nebo později pochopí. 

Vraťme se ale k nácviku výdrže. Po určité pauze, kdy si pes něco očuchá nebo si s vámi pohraje, můžete pokračovat v nácviku výdrže v základní poloze. S povelem "k noze" by se měl pes přiřadit těsně k levé noze.  Pokud se pes přiřadí a nekouká na vás, celý výše popsaný proces opakujte (čekejte až se podívá). Pokud se pes dívá, tak s pochvalou vydržte dvě vteřiny a následně psa pochvalte, odměňte a opět se narovnejte. Pokud se pes opět dívá, s drobnou prodlevou ho opět pochvalte a odměňte. Podle citu vždy po čase psa po pochvale a odměnění uvolněte a nechte ho přijít zase na jiné myšlenky. 

Interval postupně prodlužujte tak, aby výsledkem bylo, že pes bude sedět klidně vedle vaší nohy a ideálně se na vás bude dívat.  

Odložení

Další věcí, kterou se vyplatí psa naučit, je tzv. odložení. Mluvím-li o odložení, mám na mysli setrvání psa na místě, které mu určíte, po dobu než se k psovi vrátíte a "uvolníte ho" nebo než psovi dáte jiný povel. Situace, kdy se vám tento povel bude hodit, asi nemusím moc popisovat. Je jich spousta. Od odložení psa, když jdete nakupovat, až po odložení psa, když si chcete s někým popovídat, bez nutnosti stále psa okřikovat a pozorovat, jestli nedělá něco, co by neměl. 

Mezinárodní kynologická federace (FCI) a i Český kynologický svas (ČKS) ve svých zkušebních řádech rozlišují dva typy odložení - krátkodobé a dlouhodobé. Toto rozlišení je celkem užitečné a i v praxi se vám bude hodit. Proto si následující povely vysvětlíme obdobně. 

Krátkodobé odložení = povel "sedni", "lehni", "stůj"

Kratkodobým odložením se myslí setrvání psa v poloze, ve které psa opouštíte. Zkušební řády rozlišují tedy odložení "v sedě", "v leže" a "ve stoje". Při ktrátkodobém odložení by pes měl zůstat přesně v té poloze, ve které jste mu určili, a čekat buď na váš opětovný příchod nebo ná váš další povel. Jinými slovy z krátkodobého odložení psa můžete přivolat (nebo má dát jiný povel). 

Dlouhodobé odložení = povel "zůstaň"

Při dlouhodobém odložení se pes odkládá vždy v leže. Pes si na rozdíl od krátkodobého odložení může lehnout na stehno jedné ze zadních nohou a udělat si tak polohu dlouhodoběji pohodlnější. Při dlouhodobém odložení psa nepřivoláváme a ani mu nedáváme žádné další povely. Vždy se tedy vracíme zpět k psovi, kde ho pochválíme za vykonání povelu, a teprve tehdy buď psa "uvolníme" nebo dáváme další povely. 

Pro naše účely si vysvětlíme "krátkodobé odložení v leže" a "dlouhodobé odložení". "Krátkodobé odložení v leže" je metodicky téměř totožné s "krátkodobým odložením v sedě". Zvládnete-li tedy jedno, zvládnete i druhé. "Odložení ve stoje" je opět podobné, pes ale musí znát polohu "stůj", respektive povel "vstaň", a obecně je pro psa trošku složitější. Je totiž potřeba, aby pes opravdu stál a neposouval se ani o malé krůčky, což si žádá více trpělivosti, času a také vysvětlování. Z praktického hlediska se tato poloha určitě hodí, ale pro naše účely už lehce přesahuje rámec toho, k čemu slouží tento blog. Proto se jí prozatím věnovat nebudeme a případně ji dovysvětlíme časem, až obsáhneme i jiné povely s větší prioritou a důležitostí.